J 3,5:"Ježíš odpověděl: 'Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.'"
Zde je ukázáno na křest jako podmínku
spasení. Vidíme zde také dvě stránky křtu: vnější - z vody vnitřní - z Ducha
Vnitřní proměna srdce je rozhodující, ale i ta vnější musí být - je to na příkaz Pána Ježíše.
Podmínky křtu
Mt 28,19.20:(kralic.)"Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen."
Mk 16,16:"Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."
Zde můžeme jasně vidět nejen příkaz ke křtu, ale i předchozí podmínky pro křest:
"Učte" - ale ne své teorie a filosofie, nýbrž "všecko, což jsem vám přikázal" - tedy Boží slovo. K první podmínce - poznání pravdy Božího slova - patří i učit se "zachovávat" to, co jsem poznal.
2) VÍRA "Kdož uvěří a pokřtí se..."
Víra ve svých důsledcích rovná se poslušnost (Jk 2,19.26). Jestliže jsem uvěřil Božímu slovu, projeví se to na venek poslušností Boží vůle. A Boží vůle v této chvíli je, abych přijal křest.
Žid 11,1:" Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."
Například Noe: Noe staví loď na kopci (navíc do té doby ještě nikdy nepršelo) - v očích nevěřících je to blázen! On ale vyšel z poznání, kterému uvěřil. Uvěřil Božímu slovu a zachránil tak život nejen sobě, ale všem, kdo vešli do korábu.
1.Petr 3,20.21:"...Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás..."
Tak jako koráb byl Boží zřízení pro záchranu jeho pasažérů, tak je k tomu nyní ustanoven křest a potažmo církev, protože křtem se stáváme součástí církve.
3) POKÁNÍ "Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého." (Sk. 2,38 kral.)
Člověk napřed žije "bez Boha", nezávisle na Boží vůli. Pak, když získá poznání pravdy a uvěří, činí pokání - prožívá obrácení (o 180°) - a nastupuje cestu "zpět k Bohu". (K otázce pokání viz samostatné téma.)
Z uvedených veršů také vypkývá požehnání ze křtu: odpuštění hříchů (vyčištění nádoby) - pak dar Ducha svatého (naplnění nádoby).
Správné (biblické) pořadí je tedy známo:
POZNÁNÍ - VÍRA - POKÁNÍ - KŘEST
Reakce na POZNÁNÍ pravdy je VÍRA. Víra je odpovědí člověka. Dosud jen slyšel. Jestliže přijímá, tedy uvěřil. Výsledek poznání a přijetí je POKÁNÍ a KŘEST. Křest je veřejným vyjádřením toho, co se odehrálo v srdci člověka.
Povšimněme si, že ani jednu z předchozích podmínek nemůže splnit křest dětí (křest dětí byl zaveden až v 8. století po Kristu)
Příklady křtu
Sk 8,26-39:(kralic.)"...A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn? I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho...."
Filipova otázka "věříš-li celým srdcem" (v.37) ukazuje, že nestačí pouhé rozumové přijetí poznání. Filip komorníka k ničemu nenutil, komorník se o křest hlásil sám. Křest je přirozený výsledek víry, tak jako víra následuje za poznáním.
Přirovnání ke svatbě
Tak jako svatba je přirozeným výsledkem vztahu muže a ženy, tak i křest je přirozeným výsledkem vztahu člověka a Krista.
Svatba i křest nejsou vrchol (konec), ale začátek nového života, včetně přijetí nového - Kristova - jména ("křesťan" není od slova "křest", ale od "Kristovec" - jak byli označováni první Kristovi následovníci).
Nelze libovolně zaměňovat pořadí událostí. Jedna z druhé vyplývá a navazuje na další. (Nelze napřed sezdat děti a pak doufat, že se poznají a budou se mít rádi. Stejně tak nelze zařazovat křest před poznání atd.)
Svatba ani křest není "jen nějaká forma". Je trochu rozdíl říci "mám tě rád" někde při
měsíčku, a říci totéž na radnici, kde už je to závazné a případný rozchod už lze jen soudně s různými důsledky.
Ježíšův příklad
Mat 3,13-17:"...Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody...."
Pán Ježíš nepotřeboval křest, ale dal nám příklad, abychom i my plnili "všechno, co Bůh žádá".
"...vystoupil z vody..." - nejednalo se o pokropení na břehu. Viz též: J 3,23:"Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít."
"...byly tam vody mnohé" (kralic.) Proč bylo potřeba množství vod? K pokropení jistě ne. Biblický křest je křest ponořením celého těla.
Mk 1,9.10:"V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody...."
"Vystupoval z vody". Původně se křtili jen dospělí lidé a jen ponořením celého těla pod vodu. Nepochopení skutečného významu křtu vedlo později k nebiblickým změnám.
Význam křtu
Ř 6,3-5:"Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání."
Křest přímo souvisí se smrtí, pohřbem a vzkříšením Pána Ježíše. Původní řecký termín BAPTISO znamená PONOŘENÍ CELÉ NÁDOBY. Smrt a pohřeb Pána Ježíše zde představuje vodní hrob. Když se na okamžik zavře hladina nad křtěncem, je tím symbolizována smrt a pohřeb starému životu a světu. (Křtěnec na okamžik nevidí, neslyší, nedýchá,...) Pak následuje povstání k novému životu - s Kristem.
Zde je důležité si uvědomit, že s Kristem a v Kristu jsme i my zemřeli (a povstali k novému životu), sami bychom to nedokázali (viz v.6).
Gal 3,27-29:"Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil."
Křtem jsme přijali Kristovo jméno ("oblékli jsme Krista") a nyní mu tedy svým životem buď děláme čest, nebo hanbu.
Šat v Bibli symbolizuje spravedlnost (viz Zj 19,8; Zach 3,4). Spravedlnost je podmínka spasení. Naše lidská spravedlnost je hříchem znehodnocená a před Bohem neobstojí (Ř 3,10). Kristus nám nyní nabízí svou spravedlnost.(Pavel to obrazně vyjádřil slovy: křtem jsme "Krista oblékli")
"RUB" tohoto šatu je připočtená spravedlnost - není vidět - je to vírou přijatá milost, odpuštění hříchů díky Pánu Ježíši. (Připočtená spravedlnost se také označuje jako "ospravedlnění z víry").
"LÍC" tohoto šatu je sdílená spravedlnost - ta už má být vidět - je to vírou přijímaná milost a síla k životu podle Boží vůle (viz Filip. 4,13). (Sdílená spravedlnost se také označuje jako "posvěcení z víry").
Žijeme-li pravdu s Kristem, pak se mu stále více podobáme. Jinak myslíme, mluvíme, jednáme. (Psychologové říkají, že manželé, kteří si dobře rozumí, mají se opravdu rádi, jsou si po letech manželství i vzhledem podobni.)
Ke spasení všichni potřebují Kristovu spravedlnost (šat). Padají všechny rozdíly, nikdo se nemůže vyvyšovat. Všichni - vzdělaní, prostí, bohatí chudí, mladí, staří - jsme cele závislí na Kristu. (viz Mat 22,10-14)
Křest je vstupní brána do Kristovy církve
Za doby Noé byli lidé zachráněni tím, že vstoupili do korábu. A to byl předobraz křtu a církve. (1.Petr 3,20.21. - viz výše)
1.Kor. 12,13:"Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem."
Je to legální vstup dveřmi do "ovčince" (J 10,1.9) Stáváme se tělem Kristovým. On je hlavou (Kol 1,18) - nikdo jiný. Části těla si neubližují (to je zvrácenost), údy lidského těla si vzájemně slouží. Např. umývání nohou (při památce večeře Páně) - zde padají všechny rozdíly - vzdělání, společenské postavení, rasy, apd.
1.Kor. 12,20-27:"Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
21 Oko nemůže říci ruce:
"Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné...Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů."
Toto je velká a krásná pravda, kterou může člověk prožívat zapojen do Kristova těla - uprostřed bratří a sester v církvi.
Závěrem
Kol 3,1-3:"Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu."
Ten, kdo přijal svatý křest, vyznal svoji víru veřejně před Bohem i lidmi, náleží nyní jen tomu, který za něho zemřel a vstal z mrtvých. Křest je i z Boží strany ukončení toho co bylo. Bůh se dívá na takového člověka tak, jako kdyby nikdy nezhřešil.
Jak odpovíš ty na Boží volání?
Skut 22,16:"Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů."
Je-li vše splněno, pak NEVÁHEJ.
"Neodkládat" je vlastně čtvrtá podmínka křtu, protože nevíš, budeš-li mít zítra ještě možnost.
Poznámka na závěr: Někteří hájí názor, že učedníci změnili formu křtu. Podívejme se, co říká apoštol Pavel o těch, kteří by chtěli na evangelium Božího slova něco změnit:
Gal 1,8-12:"Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!..."
Kletba nebes spočine na každém, kdo by se pokusil učení Pána Ježíše nějak změnit.
